Průběh specializačního vzdělávání v zahraničí

Česko

Průběh specializačního vzdělávání záleží na konkrétním oboru. Tedy celková délka (když pomineme 30 měsíců dlouhý kmen), předepsané stáže a kurzy, dokonce i podmínky atestační zkoušky se liší. V operačních oborech se skládá atestační operace, často se píše atestační práce, nebo se skládá jiný druh praktické zkoušky. Co mají ale všechny obory společné, jsou záznamové listy praxe, kterou mladý lékař absolvuje, tzv. logbooky. Tam se zapisují povinné výkony, které má lékař vidět, vyzkoušet, umět provést. Zapisuje se délka praxe, povinné stáže, semináře a kurzy. Logbook se dodává jako potvrzení před atestační zkouškou o splněných podmínkách specializačního vzdělávání. Nepodceňujte pravidelné vyplňování logbooku, protože zpětně si málokdo vzpomene a například při změně pracoviště už své nadřízené a školitele málokdy dohledáte k podrobnému vyplnění. Více o postgraduálním vzdělání se dozvíte zde.

Německo

Ak už jste se dočetli dříve, mluvíme konkrétně o zaměření na všeobecnou internu. Kromě povinné délky je nezbytná 6 měsíční stáž na JIP. Je na rozhodnutí primáře, kdy lékaře na stáž pustí. Naši respondentku stálo asi 2 měsíce zdržení od atestace právě rozhodnutí nadřízeného. Logbooky podepisuje primář, počty výkonů, vyšetření se nemusí dokládat.

Atestační zkouška je ústní formou. Ve zkoušející komisi jsou obvykle tři zkoušející z různých oborů a nemocnic. Pokládají otázky, jak je napadne, bez konkrétního systému. Součástí je vyhodnocení zobrazovacích metod jako CT, EKG či USG.

Švédsko

Celé specializační vzdělávání má jasně danou strukturu a cíl přípravy k samostatnému vykonávání oboru. Není tady až taková snaha o to, aby specialista uměl kompletně vše, naopak je nejvíce kladen důraz na to, aby dokázal samostatně vyřešit akutní stavy plus běžné obtíže a diagnózy daného oboru. Až po specializaci je pak většinou možné si blíže vybrat zařazení do skupin zabývajících se hlouběji nějakou problematikou. Jak jsem již dříve psal, specializační příprava trvá přibližně 5 let, a kromě povinné praxe plus stáží je nutné i projít řadou kurzů, jak obecných, tak oboru specifických. A nejlepší je, že zaměstnavatel má povinnost vás na kurzy vyslat s kompletní úhradou nákladů a v principu umožnit, že vše bude moct být splněno tak, aby se neprodlužovala délka přípravy. Většinou se jedná o 2-3 kurzy ročně. Školitel je samozřejmostí a dohled nad přípravou, stážemi, kurzy apod. má na starosti studijní rektor na dané klinice.

Oproti Česku zde není tolik často “nic nedávajících stáží” (viz interna, ARO, chirurgie pro všechny), naopak jsou některé stáže fakultativní, kurzy jsou často obsáhlé a plynule navazující, stupňující se náročností dle délky absolvované praxe. Účast na zahraničních kurzech není nejmenší problém.

Žádné logbooky zde nejsou. Počty výkonů se dle potřeby dají dohledat v systému, a to, jestli je jedinec způsobilý nebo ne, na konci ST rozhoduje vedení kliniky společně se školitelem a studijním rektorem, nikoliv počet přimyšlených čárek pod výkony, které člověk neviděl a ani vidět nemohl.

Atestační zkouška – Teď přijde trochu přímo kacířská odpověď. Specializační příprava NENÍ zakončena zkouškou. Specialistou se člověk stane takříkajíc za docházku, pokud má splněnou délku praxe plus povinné kurzy společně s podpisem vedení kliniky, že je způsobilý. Poté odešle potřebnou dokumentaci na ministerstvo (Socialstyrelsen) na následně obdrží certifikát specialisty.  Většina oborů však umožňuje zakončení zkouškou, která je dobrovolná. Zkoušku z pravidla organizuje odborná společnost, absolvovat ji je možné nejdříve po ukončení specializace a termín se vypisuje jednou ročně. Při úspěšném složení se člověk stává tzv. examinovaným specialistou a z pravidla se to odrazí i na vyšším platovém ohodnocení. V praxi nicméně není žádný rozdíl například v kompetencích nebo zodpovědnosti mezi specialistou bez zkoušky a se zkouškou, pokud odhlédneme od trochu vyššího platu a určité větší atraktivity na pracovním trhu. Spousta klinik ale motivuje své nové specialisty, aby si zkoušku udělali pro zachování dobré úrovně medicíny a pro prestiž kliniky. Nikdy vás ale nemůže nikdo nutit, nebo nařídit, že udělání zkoušky je povinné.

Švýcarsko

Pokud budu mluvit za specializaci ve všeobecné interně, která má základ stejný jako pro praktické lékařství, tak specializace trvá 5 let, z toho člověk musí lékař absolvovat 3 roky minimálně na všeobecné interně a z toho minimálně jeden rok ve velké nemocnici kategorie A. Dále je povinný určitou část absolvovat v ambulantní sféře. Povinnost je absolvování kurzu na ACLS, základy ultrazvuku, kongresy. Logbook není povinný.

Atestační zkouška je velmi speciální, protože se jedná pouze o test převzatý z USA MKSAP (Medical Knowledge Self-Assessment Program). Tento test je skládán dvakrát do roka ve velkých halách v Basileji nebo Zurichu, je v angličtině a limit pro splnění je dán zhruba na 70 procent. Toto je jediná zkouška, ústní část není. Jako poslední je buďto disertační práce (ve Švýcarsku náš český ,,MUDr,, není uznán jako titul doktora, studenti ve Švýcarsku a Německu musí psát pro získání doktorského titulu disertační práci) nebo publikace ve Švýcarském časopise jako první autor.

Autor : MUDr. Tereza Ettlerová, MBA