Den 21 – 1. den mise

Jsme v cílové vesnici a když přijíždíme do místní školy, kde dnes budeme pracovat, je to jako bychom projížděli muzeem. Všude kolem domy uplácané z hlíny, zpevněné dřevem a slaměné střechy. Málokdo má cihlový dům. Zírám s otevřenou pusou, tohle je opravdová Afrika. Škola má na místní poměry velice hezké budovy z cihel. Podlaha je ale hliněná a okna představují pouze díry ve stěnách. Uvnitř budov jsou jednoduché lavice a staré tabule. Zaujímají mě papírové výukové materiály na stěnách některých tříd. Obsahují nejčastěji anglickou abecedu nebo základní anglické slovíčka. Kdo by to čekal? Já ne.

Náš tým je rozdělen na několik menších skupin: clinic, lab, pharmacy a focus group. Příchozí pacient se jednoduše zaregistruje u členů focus group, kteří dle závažnosti potíží určují pořadí pacientů. Následně pacient vstupuje z nádvoří školy do jedné ze tříd, kde jsou lékaři (clinic), kteří pečlivě odeberou anamnézu a pacienta vyšetří. Posléze je pacient odeslán buď do laboratoře na požadované vyšetření nebo s „receptem“ do lékárny, kde jsou mu vydány léky nebo vitamíny.

Když do africké vesnice dorazí mise podobná té naší, je to samozřejmě velká věc a ke škole přijdou úplně všichni. Podle velikosti vesnice se jedná o desítky až stovky lidí. Na jedné straně je to skvělé, protože to poskytuje velký prostor pro focus group, která je zaměřena na edukaci dětí i dospělých. Členové focus group učí děti hravou formou základům hygieny, jak si správně umývat ruce a jak předcházet některým nemocem typickým pro danou oblast. Stejně tak u dospělých, kde se kromě prevence chorob a edukace o rizikových faktorech přidává gynekologická osvěta pro ženy a dívky. Je toho spousta a z mého pohledu se jedná o největší hodnotu celé mise.

Na straně druhé ale spousta „pacientů“ přichází k lékařům úplně zbytečně. Udávají často smyšlené kombinace příznaků s nadějí, že dostanou zdarma léky, které by se třeba mohly hodit v budoucnu nebo by se daly vyměnit či prodat. Těmto simulujícím pacientům, kterých je mezi příchozími většina, dávají lékaři recept, na který píšou anglicky „Huge smile“ (čemuž místní lidé nerozumí) a jedná se o znamení pro lékárnu, že daný člověk je zdravý a dostává tak “pouze” vitamínové doplňky stravy a také lékařem předepsaný ooobrovský úsměv. I to mi ale přijde skvělé. Líbí se mi, jak vlídní a empatičtí jsou všichni členové mise i k lidem, u kterých je po první větě zřejmé, že si vymýšlejí. Navíc si všichni z lékárny něco odnesou a placebo efekt tady funguje možná ještě lépe než u nás.

Celé odpoledne trávím v přítomnosti Josifa, který je skvělý, umí perfektně anglicky a překládá mi všechno podstatné. Vždy mě představí příchozímu pacientovi jako svého kolegu. Spousta lidí mi podává ruku a evidentně mají radost, že se dostali právě k lékaři, který má takovou „posilu“ z Evropy. Ještě že neví, že jsem vyjukaný víc než oni. Z diagnóz, které je potřeba rozeznat a léčit bych vypíchl hlavně kwashiorkor (nedostatek bílkovin v potravě), malárii, kožní a parazitární nemoci. Objevují se ale také choroby jako diabetes mellitus, infekce močových cest, revmatoidní artritida, jedno těhotenství a různé vrozené deformity skeletu. Některé diagnózy jsou krásně léčitelné i tady uprostřed ničeho. U jiných je to složitější a bohužel nejsme schopni pomoci bez toho, aby pacienti přijeli do nemocnice.