Fakultka nebo okresní nemocnice?

Složitá otázka, kterou si alespoň jednou v životě položil snad každý medik. Začít kariéru ve velké fakultní nemocnici, nebo naopak v menší nemocnici okresního typu? A existuje vlastně ideální univerzální cesta, jak kariéru správně začít? Už způsob položení poslední otázky je vlastně odpovědí – neexistuje. Správných cest existuje několik a každému bude zcela jistě vyhovovat něco jiného. Pojďme se nyní podívat na jednotlivé aspekty obou typů zdravotnických zařízení, které vám snad pomohou v rozhodování o svém „ideálním“ začátku kariéry.

Fakultní nemocnice

Pokud si může někdo vybírat lékaře do svých týmu, jsou to obvykle přednostové zaběhnutých klinik právě ve fakultních nemocnicích. Z tohoto úhlu pohledu nemusí k získání místa stačit dokončené studium všeobecného lékařství. Odlišit se ve svém životopise od ostatních zájemců je v takovém případě žádoucí, ať už se jedná o vědecko – výzkumnou činnost v průběhu studia, aktivitu v neziskové organizaci nebo nepovinné stáže či kurzy. Úspěchem v přijímacím řízení se lékař – absolvent obvykle stává členem širokého týmu, který nabízí řadu výhod. Mimo jiné zde pracuje dostatek špičkových atestovaných lékařů, od kterých se dá mnohé naučit (pokud tito lékaři jsou ochotni své know-how sdílet). Výhodou na práci ve větší nemocnici jsou bezpochyby také akreditace všech specializovaných oborů, které si tak lékař v rámci předatestační přípravy může „odbýt pod jednou střechou“. Další velkou výhodou práce ve fakultní nemocnici je fakt, že tato zařízení nemohou po svých lékařích z nařízení ministra zdravotnictví požadovat podepsání tzv. kvalifikační (dříve stabilizační) dohody, kterou by podmiňovaly financování postgraduálního vzdělávání.

Tento pojem je vhodné si nyní vyjasnit. Kvalifikační dohodu lze chápat jako „uvázání“ mladého lékaře k danému zdravotnickému zařízení na smluvně stanovenou dobu po ukončení atestace výměnou za financování a umožnění postgraduálního vzdělávání mladého lékaře. V případě nesplnění dohody ze strany lékaře a dřívějším odchodu pak lékaři hrozí sankce až do plné výše nákladů na jeho postgraduální vzdělávání – statisíce až miliony korun. Před nástupem do nemocnice doporučujeme zjistit, zda tyto „dohody“ nemocnice vyžaduje. Pokud ano, doporučujeme poohlédnout se po jiném zdravotnickém zařízení, které vám bude více důvěřovat.

Práce ve fakultní nemocnici může mít na druhé straně také své nevýhody. Jednou z nich by mohlo být silně konkurenční prostředí a nahraditelnost každého člena týmu. S tím souvisí i možné užší spektrum a četnost výkonů, které si mladý lékař musí „zasloužit“ nebo zkrátka počkat, až na něj přijde řada. Dalšími nevýhodami můžou být i např. podmínka nižšího úvazku, který úměrně prodlužuje předatestační přípravu nebo „povinné“ zapojení do Ph.D. vzdělávání, které přirozeně nezajímá každého.

Okresní nemocnice

V okresních nemocnicích obvykle pracují užší lékařské týmy a primář na svém oddělení často rád přivítá na plný úvazek čerstvou krev, která se v životopise pyšní „jen“ dokončeným vysokoškolským studiem. Prostředí v menších nemocnicích nebývá tak konkurenční jako ve fakultkách a samotné nemocnice často cíleně budují „rodinné prostředí“, ve kterém se dá spokojeně pracovat klidně celý život. Zde zdůrazňujeme, že by bylo bláhové si myslet, že lékaři v okresních nemocnicích jsou nějaká „béčka“. Opak může být pravdou a kvalitní praxe v okresní nemocnici absolventa otrká natolik, že po dvou letech bude tento absolvent daleko samostatnější než stejně starý spolužák na stejném oddělení ve fakultní nemocnici. Rovněž spektrum výkonů, ke kterým se mladý lékař dostane, bývá širší.

Nevýhody práce na okrese mohou spočívat v postgraduálním vzdělávání, kdy domovská nemocnice nemusí mít nutně akreditované všechny potřebné specializace ve vzdělávacím programu mladého lékaře. Takový lékař musí poté své stáže absolvovat v jiných nemocnicích, kde může čekací lhůta trvat řadu měsíců. Další nevýhodou by mohla být výše zmíněná kvalifikační dohoda. V neposlední řadě bývá problémem nedostatek lékařů na oddělení, který vytváří na „mlaďocha“ tlak v podobě brzkých samostatných služeb. Pro opatrnější povahy to může být zdrojem nadměrného stresu. Zde doporučujeme nepřeceňovat zbytečně své schopnosti a brát si pro svoji i pacientovu bezpečnost raději menší sousta.

Posledním rozhodovacím faktorem je bezesporu platové/mzdové ohodnocení (plat ve státem zřizovaných zařízeních, mzda v soukromých). Ve většině zdravotnických zařízeních jsou uplatňovány tabulkové platy, které se obvykle výrazně neliší. Rozdíl mohou dělat osobní příplatky, odměny a platby za pohotovostní služby, které se liší nemocnici od nemocnice a kraj od kraje. Menší nemocnice mohou být motivovanější k udržení svých lékařů, a tak z tohoto srovnání možná vyjdou lépe. Doporučujeme se však předem informovat a finanční ohodnocení si zjistit. Podmínky se napříč republikou často výrazně liší.

Závěrem bychom rádi upozornili, že výše popsané argumenty v žádném případě neplatí taxativně. Ani nemohou. Jak známo, vše je o lidech a o tom, kolik času, energie a úsilí bude absolvent ochoten investovat do toho, aby se stal vynikajícím lékařem bez ohledu na typ nemocnice, ve které zahájí svou kariéru.

Přejeme hodně úspěchů,

Pm.