Jedním z nejsmysluplnějších zaměstnání je práce pro mobilní hospic

Nedávný výzkum¹ potvrzuje, že až 94% nově příchozích zaměstnanců mobilních hospiců přiznává, že práce v mobilním hospici je pro ně skutečně smysluplnou práci. Dalším, ne až tak překvapivým výsledkem výzkumu Fóra mobilních hospiců je, že až 80% dotazovaných (jak laická veřejnost, tak zdravotníci) ve skutečnosti nemá ucelenou představu o tom, jak vlastně funguje mobilní hospicová péče.

Pojďme se nyní společně s MUDr. Lucií Sobotkovou, odbornicí v oboru diabetologie a paliativní medicíny, podívat, co práce v hospici či mobilním hospici obnáší. Třeba díky tomuto článku zjistíš, že by tohle mohla být jednou i tvá cesta, tvůj výběr.

Na úvod – řekni nám něco o sobě.
Pracuji jako lékařka 20 let, téměř bez přestávky, protože jsem díky svému manželovi i pokrokovým zaměstnavatelům měla vždy v 8 měsících věku mých dvou synů možnost vrátit se na jeden den do práce a postupně si zvyšovat úvazek tak, jak děti rostly. Pocházím z Jihlavy. Začínala jsem v Praze v Motole na interní klinice a moc ráda jsem se vrátila na Vysočinu, do Telče. 

Atestovala jsem z oboru diabetologie v r. 2010, od r. 2016 pracuji jako lékařka hospice, v r. 2020 (ano, COVIDový rok, takže řada komplikací při vzdělávání) jsem složila nástavbovou atestaci z oboru paliativní medicína a stala se vedoucí lékařkou a odbornou garantkou našeho mobilního hospice Sdílení v Telči. Současně se dál věnuji diabetologii – a to v Diabetologickém centru Nemocnice Jihlava, kde se starám zejména o pacienty s diabetes 1. typu  – téměř všichni využívají moderní technologie a dále se zde věnuji i podiatrii – syndromu diabetické nohy.

Ráda se učím novým věcem a dávám si je do souvislostí, těší mně přicházet sama, ale ještě raději společně s hospicovými  kolegyněmi, na neotřelé postupy, řešení, hledat varianty. I když určitá pravidla je samozřejmě nutno respektovat, mám ráda v životě i medicíně volnější ruce a možnost být kreativní. Jet striktně podle guidelliness by ze mě vysálo veškerou energii. Bez sportu v přírodě bych nemohla existovat. Jezdím na koloběžce po městě i po lese, mám ráda i cyklistiku, běžky cestou necestou, plavu, vycházkuju s naší psí slečnou, celá rodina rádi lezeme na via ferrata.

Vysvětli prosím – ve zkratce – co je to hospicová péče?
Je to komplexní péče věnovaná nemocným se život ohrožujícím onemocněním v jeho terminální fázi. Bavíme se tedy o dnech/týdnech/výjimečně krátkých měsících života. Je to jednak perfektní zdravotní péče s agresivním řešením symptomů, významnou součástí je zaměření týmu na spirituální potřeby. Kdo jsem byl? Kdo jsem teď? Proč se mi to děje? Má to nějaký význam? Pro mě? Pro mé blízké? Proč tedy zrovna já? – tyto otázky možná více trápí lidi tzv. nevěřící – ale přemýšlivé – s bohatým vnitřním světem. Dále nemocným i jejich rodinám pomáháme i se sociální problematikou – vyřizujeme příspěvky na péči, zajistíme tříměsíční dlouhodobé ošetřovné pro pečující osobu, zajistíme advokáta, ale i zprostředkujeme svatbu doma…

Cílem je, aby nemocný nemusel být pro své příznaky a potíže převážen do nemocnice a mohl zemřít s kvalitně poskytnutou péčí doma. Nevyřešíme nemoc, umíme si poradit s příznaky, tělesnými i duševními. Výzkumy prokazují, že paliativní péče nezkracuje život. Umí ho zkvalitnit a často i prodloužit.

Můžeš nám přiblížit – vysvětlit, jaký je přesně rozdíl mezi klasickým hospicem a mobilním hospicem? Myslím, že tohle neví přesně ani spousta zdravotníků…
Hospic může být buď kamenný – tedy představme si něco jako léčebnu, kde jsou klienti po jednom, maximálně po dvou na jednom pokoji, v pokojích může pobývat i přespávat doprovod. Vzdáleně zařízení připomíná nemocnici, možná spíše lázně. V péči je mají sestřičky a pečovatelky, duchovní, sociální pracovník a samozřejmě lékaři. Režim mají pacienti proti nemocnici výrazně volnější, u nově postavených hospiců je důležitou hodnotou co nejsnadněji nemocným umožnit kontakt se zahradou (francouzské dveře rovnou z pokoje na terasu, na kterou se tedy dá vyjet s postelí) i přesun do společenských prostor hospice. Je jich výrazně méně než mobilních hospiců, ale od r. 2024 už jsou zastoupeny ve všech krajích, nejnovější je Mezi Stromy v Havlíčkově Brodě – velmi příjemné místo.

Mobilní hospice jsou týmy profesionálů řady profesí, které dokážou poskytovat zdravotní dozor a péči 24 hod denně 7 dní v týdnu ve vlastním sociální prostředí nemocného. Tedy jezdíme za pacienty domů, ale i do Domovů pro seniory.

Kdy uvažovat o využití služeb hospice či mobilního hospice? Jaké služby vlastně poskytuje svým klientům?
V případě, že nemoc nejde léčebnými postupy vyléčit ani stav pacienta zlepšit. Nebavíme se pouze o onkologických nemocných, ale i o nemocných s orgánovými selháními v poslední fázi. Pečujeme o velké množství kardiaků, pacientů s respiračním selháním, nemocných, kteří nejsou indikováni k dialýze nebo si ji přejí ukončit.. Staráme se o nemocné s neurologickou symptomatologií – konečné fáze Alzheimerovy demence, opakované ikty, ALS, roztroušená skleróza. Služby zdravotní i podpůrné jsem popsala v předchozích otázkách.

Kdo může žádat o hospicovou péči a jaké “podmínky” musí žadatel splňovat?
Požádat o péči může i samotný pacient či jeho rodina bez doporučení lékaře. Na nás je pak zhodnocení, zda bude z péče profitovat a je vhodným adeptem. Základní podmínky jsou: ukončená cílená léčba, přítomny závažné příznaky nemoci (dušnost, bolesti, maligní únava, závažné nechutenství a gastrointestinální symptomatologie, úzkost, deprese a další). Nemocný si také musí přát zemřít doma nebo v hospici. Přeje si to většina lidí, ale ne všichni! Při péči mobilního hospice je navíc zásadní, aby měl nemocný pečujícího – nebo lépe více osob, které se u něj budou střídat. Tyto osoby musí být schopny komunikovat s hospicovým týmem, respektovat doporučené změny léčby, zavolat v případě zhoršení stavu. Postarat se o nemocného ošetřovatelsky – vyměnit plenu například. Jsou naší prodlouženou rukou v domácnosti. Mobilní tým vyjíždí k nemocnému jednak v pravidelných intervalech lékařských a sesterských návštěv, ale samozřejmě i kdykoli, kdy se stav nemocného zhorší či změní.

Jak je to s proplácením hospicové péče ze zdravotního pojištění? Kolik doplácí pacient/jeho rodina? Může samotný hospic/organizace třeba zapůjčit nějaké pomůcky?
Zdravotní pojišťovna hradí “pacientoden” zařízením, které s ní mají smlouvu, což je většina větších pracovišť. Je to poměrně složitá problematika, pojišťovnu zajímá území, které by hospic obstarával a složení a vzdělání členů týmu, jsou požadavky na výše úvazků.. Zde asi nemá smysl zabíhat do detailů. Důležité je, že pokud se chceme o pacienta starat tak komplexně, jak jsem popsala výše, se všemi profesemi, které do týmu patří, pak částka od pojišťovny nestačí.

Další finanční zdroje jsou dary od jednotlivců, firem, obcí, nadací, podporují nás kraje. Otázka pro Vás: “Víte, co je to fundraising?” (pozn. jedná se o získávání a shromažďování finančních nebo jiných prostředků pro obecně prospěšnou organizaci/činnost..). Bez něj bychom nemohli naši práci dělat tak dobře a v takovém rozsahu, jako to nyní běží. Rodina si přispívá 150Kč za den péče, částka bývá v mobilních hospicích velmi podobná. V kamenných hospicích to bývá 400-500Kč za den a současně si kamenné hospice nárokují pro svůj provoz i příspěvek na péči, který má nemocný přiznaný. To je stejná praxe jako v Domovech pro seniory. Veškeré léky i pomůcky – např. polohovací postele, invalidní vozíky, polohovací křesla, oxygenátory, pleny a další – má nemocný zdarma k dispozici.

Kdo všechno patří do pracovního týmu v hospici?
Srdcem hospice jsou zdravotní sestry, garantem péče je lékař s atestací z paliativní medicíny, v týmu je lékařů samozřejmě více. Často pracují na zkrácené úvazky a dohody o pracovní činnosti. Dalšími členy je zdravotně sociální pracovník, psychoterapeut nebo psycholog, duchovní – kaplan, my máme i kolegyni – administrativní podporu, která nám velmi zpříjemňuje život, přepisuje nahrávané a nafocené vizity do programu, řeší styk s pojišťovnami. Ze širšího úhlu pohledu samozřejmě je naší součástí třeba i kolegyně, která nám pečuje o vozový park :o)

Jak moc se liší práce na běžném oddělení v nemocnici (kde, samozřejmě, také někdy umírají pacienti) od práce v hospici?
Hlavní odlišností je dostatek času na pacienta – lékařská vizita trvá obvykle hodinu, příjem může být i delší. Sestřičky tráví v rodinách hodiny a hodiny času. Po úmrtí nikdo nedostane po 30 sekundovém telefonátu černý odpadkový pytel s věcmi. Sestra přijíždí do rodiny k úmrtí a je tam, jak je třeba dlouho – hodinu, tři hodiny.. Rodiny zůstávají v našem zorném poli i po úmrtí, zabýváme se i psychologicko – sociální podporou po smrti blízkého. Naše pacienty vnímáme jako lidi a ne jako diagnózy.

Může v hospici začít pracovat i lékař absolvent?
Tady Vás asi trochu zklamu. Může. Ale bude potřebovat dobrého průvodce, který ho nenechá ve štychu, který ho naučí, jak komunikovat i obtížná témata a jak odpovídat na těžké otázky, které nám pacienti a jejich rodiny kladou. Jak – často křehký a prchavý – náznak v rozhovoru zachytit a správně s ním naložit. To se dá dobře naučit od zkušených a citlivých kolegů, nejen lékařů a lékařek. Skvěle si v nacítění na nemocné vedou hospicové sestry.

Co se týče řešení obvyklé symptomové zátěže, tedy somatiky, to bych řekla, že je lehčí úkol. Jako ve všech oborech, i v paliativě lékař postupně zraje, přibývá mu zkušeností a tříbí si šestý smysl. A na ten my opravdu dáme, takové to: “Paní nevypadala tak zle, ale nějak mi to nehrálo a udělali jsme ta a ta opatření.. “. Funguje to a členy týmu chválím, když poslouchají něco víc, než jen racio.

Co musí lékař udělat, aby mohl pracovat v mobilním hospici?
Rozumné je nejdříve si domluvit krátkou stáž, za mě klidně třeba 3 jednotlivé dny v různých hospicích a nechat na sebe dýchnout atmosféru pracoviště a typu práce. Toto u nás ve Sdílení každému nabízím, a až když se mu práce zamlouvá, tak se teprve bavíme o životopise, motivaci, pracovních a platových podmínkách. Stejný postup u nás platí i pro zdravotní sestry, zdravotně sociální pracovníky a ostatní členy týmu.

Zájemci o práci v mobilním hospici se mohou více dozvědět zde: https://www.mobilnihospice.cz/nabidka-prace. Nebo si na mapě https://www.mobilnihospice.cz/clenstvi#mapa vyhledat konkrétní mobilní hospic ve svém regionu a ověřit, zda právě nehledají posilu.

 Co je na této práci nejsložitější?
Nenechat si ji přerůst přes hlavu. Kdo moc hoří, rychle vyhoří. Mojí osobní cestou je částečný úvazek, dělat i jinou medicínu, žít život mimo práci. Přiznat a dovolit si únavu.

Čím tě, naopak, práce v hospici obohacuje, naplňuje, těší?
Týmovost – setkání všech našich profesí – multidisciplinární tým – to je inspirující brainstorming 1x týdně, dotyčného a jeho rodinu vnímáme v souvislostech – každý z nás totiž vidí to své. To je bohatství pohledu na svět bez klapek na očích závodního koně. Je fajn vidět za námi kus dobře odvedené práce. Pořád se učím něco nového, z jiných oborů. Pracuji rukama jinak než bušením do klávesnice. A pak trochu klišé – ale je to skutečně tak – člověk si více uvědomí, co je v životě důležité.

Často to u našich umírajících vnímám – moc pracovali – nebrali ohled na sebe ani své blízké. Žili jen pro druhé – a na sebe nemysleli. Vidím to jako varování pro sebe → takto ne. Cítím povinnost dobře se starat o své tělo i svou duši a naslouchat jim.

Jak podle Tebe česká společnost všeobecně vnímá hospicovou péči?
Vzhledem k rozsáhlé osvětové činnosti naší odborné společnosti, souvisejících institutů, nadací, obecně prospěšných společností – myslím, že čím dál otevřeněji. Rozhodně ji vnímají lépe i ostatní kolegové specialisté – jsme partnery. A chodíme si pro radu vzájemně, považuji to jako známku důvěry a respektu.

Co je podle Tebe v současnosti největším problémem týkajícím se odvětví paliativní medicíny a hospiců?
Nemocní se bohužel dostávají k paliativním konziliím za hospitalizace nebo k předání do Ambulance paliativní medicíny pozdě. Nejsou tedy vedeni k přemýšlení a nastavení plánu péče – tedy : “Co bych si pro sebe přál, když se situace vyvine tak a tak”. Zhoršení stavu je překvapí, skončí to hospitalizací na akutních lůžkách nemocnic a čas, který mohli strávit klidněji, lépe, podle svých představ, tráví nekonečnými nebo opakovanými hospitalizacemi. Ty jim ale zdraví nenavrátí.

Také bych si přála lepší finanční ohodnocení péče ze strany zdravotních pojišťoven, ale tam se velké změny již dějí.

Jako studenti se na univerzitách učíme i klasický model Kübler-Rossové – neboli 5 fází umírání. Jak to vidíš Ty – z pohledu lékaře s atestací v paliativní medicíně a se zkušenostmi práce v hospici?
Tento model je poněkud školometský. Fáze samozřejmě existují, ale prolínají se a nemusí si každý projít všemi. Typické ale je, že pacient je v jiné fázi než jeho blízcí, pak je komunikace mezi nimi bez mediátora (rozuměj profesionála paliativní péče) složitá.

V Česku aktuálně není povolena eutanazie ani asistovaná sebevražda. Stává se Ti ale, že pacienti/klienti hospice vyjádří touhu ukončit své trápení dříve – že by chtěli mít možnost využít nějaké formy této “služby”?
Před tím, než je péče zahájena, tak u některých o těchto touhách víme. Jsou-li pak v péči, není to už jejich téma. Symptomy včetně spirituálního utrpení umíme tlumit velmi dobře.

Jak velký je aktuálně zájem pacientů o hospicovou péči? Mnoho lidí ani neví, že mají možnost využít třeba právě služby mobilních hospiců…
Informovanost nemocných a rodin se zlepšuje. Samy hospice se veřejně propagují, v nemocnicích fungují paliativní týmy, které rodiny směřují k našim zařízením jako jedné z variant další péče. V některých regionech jsou aktivní praktičtí lékaři a rodiny tímto směrem vedou, nebo velmi často i v hospici spolupracují sami.

Co když někdo chce dožít doma, ale nemá žádnou rodinu či blízké kamarády, které by mu v tom pomohli?
Pak bohužel nesplní základní podmínku domácího hospice – pečujícího. Můžeme mu ale pomoci zařídit lůžko v kamenném hospici nebo na paliativních lůžkách nemocnic. Pokud je klientem Domova pro seniory nebo jiného podobného sociálního zařízení, může mobilní hospic dojíždět tam. V tomto případě je třeba, aby vedení této instituce s takovou péčí souhlasilo a byly sepsány smlouvy o spolupráci.

Jaká je Tvá představa – co by se mělo udělat, aby se v Česku zlepšila paliativní/hospicová péče?
Mluvme o ní. A to děláme.

REFERENCE

1 https://docs.google.com/document/d/1P5alu3Fwy0dYKpJlOIPJzAPz-H_Wi1pCaN8F__gPPac/edit?tab=t.0#heading=h.vqxy884cmg7l