Komentář: Pojďte pracovat k nám, nabízíme 7-denní pracovní týden!

Práce přesčas ve zdravotnictví  

I tak by brzy mohla vypadat nabídka práce ve zdravotnictví. V době, kdy spousta firem, i některé státy, skloňují čtyřdenní pracovní týden, home-office a jiné výhody, Česko se vydává proti proudu a poslaneckou sněmovnou nedávno prošel návrh zákona, který umožňuje další práci přesčas ve zdravotnictví nad doposud “maximálních” 416 hodin ročně, které povoluje zákoník práce. Nový limit má být dvojnásobný, tedy 832 hodin pro lékaře, a až 1040 hodin ročně pro záchranáře.

Kolem návrhu a celého tématu se (znovu) strhla obrovská a emotivní diskuze. Někteří považují navrhovanou změnu za nebezpečnou a absurdní. Já osobně považuji za absurdní debatu na toto téma. Proč?

Pojďme si nalít čistého vína…

V zásadě se nic moc nemění. Lékaři v nemocnicích pracují stovky hodin přes povolený limit již dlouhé roky. Změní se jen způsob, kterým nemocnice tyto nezákonné přesčasy budou vykazovat. Doteď se to děje skrze pochybné DPP/DPČ nebo “schovávání” přesčasů do jiných kolonek v pracovním výkazu (např. pravidelný výroční bonus 10 000 Kč).  Zákon tedy de facto “pouze” legalizuje nelegální a zjednodušuje život mzdovým účetním, managementu nemocnic nebo kontrolním orgánům, které dlouhodobě nad porušováním zákona ve zdravotnictví zavírají oči.

Paradoxně z novely mohou v některých případech těžit i samotní lékaři, protože si více přesčasů vykážou v hlavním pracovním poměru se všemi zákonnými příplatky, což se nakonec promítne do jejich vyšších průměrů pro náhrady, a tedy lepších výdělků.

A upřímně? Velká část především mladých lékařů práci přesčas potřebuje, aby si vydělali více jak řidič kamionu. Já sám mám roční limit (416 hodin) vyčerpaný obvykle někdy v létě a peníze za přesčasy tvoří cca. 40 % mého výdělku.

Bohužel nám opět uniká podstata problému, který leží jinde, a to v rychlosti, tedy spíše v pomalosti modernizace českého zdravotnictví. Dodnes nemáme propojené jednotlivé systémy, díky čemuž manuálně přepisujeme řadu informací pořád dokola a administrativy je pak více než léčby. Stále neumíme rychleji zavádět inovace a nové technologie, nenaučili jsme se využívat k rozhodování o péči data. Máme na poměry naší malé země ohromně širokou síť nemocnic, ve kterých udržujeme nepřetržité provozy. Nedaří se nám zdravotnictví překlápět k efektivní a levné preventivní péči. Naše společnost stárne, objem spotřebované péče v budoucnu bude růst. Těmto rozevírajícím se demografickým nůžkám nemůžeme čelit jinak než moderními technologiemi a digitalizací. Vše ostatní, včetně výše zmíněného limitu přesčasové práce, není nic jiného než balast.

Nerad bych končil negativně, proto dodám, že kolem nás existuje řada osobností a organizací, které pomyslné kormidlo českého zdravotnictví otáčejí správným směrem a já jim za to děkuji.

A my v Po medině usilujeme o to pomoci vychovat nové generace zdravotníků, kteří přispějí ke zrychlení modernizace.

Martin Palička