INTENZIVNÍ MEDICÍNA – MUDr. Veselá: „Největším oříškem na záchrance jsou domácí porody“

Práce v neustálém pohybu, spousta endogenního i exogenního adrenalinu, perfektně zvládnuté algoritmy managementu život ohrožujících stavů, ale také sociálně – společenské aspekty medicíny. Tím vším je charakteristická práce lékaře na záchrance, o které si popovídáme s lékařkou pražské ZZS a Košickou rodačkou, Katarínou Veselou v rámci dalšího rozhovoru našeho portálu.

Ahoj Katarína, vítám tě u rozhovoru pro portál Po medině. Tématem našeho dnešního povídání bude práce na záchrance, urgentní medicína a také příběh doktorky Veselé. Začněme prosím od konce. Mohla bys našim čtenářům prosím říct, jak ses vlastně dostala k medicíně, potažmo ke svému oboru.

Někdy koncem základní školy jsem chtěla číst zprávy v televizi, hodně jsem se věnovala moderování, dělala jsem šéfredaktorku školních novin a někdy v 15 letech jsem se rozhodla, že budu doktorkou na pražské záchrance. Na gymplu jsem se věnovala první pomoci, a to prakticky i vědecky (samozřejmě přiměřeně věku). Vytvořila jsem komplexní projekt o první pomoci, který byl celkem úspěšný. Vyhrála jsem s ním několik vědeckých soutěží na Slovensku i v Čechách. Po maturitě jsem složila přijímačky na 3. LF UK a bylo jasno.

Pocházíš tedy původem ze Slovenska…

Ano, narodila jsem se na východním Slovensku v Košicích a od 19 let žiji v Praze.

Já na tebe čtenářům prozradím, že jsi kromě medicíny studovala paralelně i zdravotnického záchranáře. Jak na studia vzpomínáš a jak se to dá vlastně zvládnout?

Jelikož jsem byla ve studiu medicíny „velmi úspěšná“, v prvním ročníku jsem nezvládla všechny zkoušky a musela ho opakovat. Během opakování ročníku toho už tolik nebylo a já nastoupila na vyšší odbornou školu a dálkově studovala obor zdravotnický záchranář. Zároveň jsem stážovala na záchrance. Studium pro mě bylo náročné do třeťáku, kdy byly teoretické předměty. To jsem se trápila poměrně dost. Kliniku jsem pak zvládala levou zadní, protože díky záchrance jsem znala spoustu léků, uměla jsem číst EKG atp. Po medicíně jsem pak ještě dostudovala záchranáře jako bakalář. Ono to není na škodu znát svůj obor z různých stran. A zvládnout se to dá, ale za cenu toho, že už nezvládáte nic moc jiného.

Vycestovala jsi během studia do zahraničí, aby sis rozšířila svůj rozhled a vzdělání?

Bohužel ne, protože jsem hodně stážovala na záchrance (plný úvazek) a už tehdy publikovala a přednášela. Také jsem učila první pomoc na fakultě a tak nějak se mi od toho všeho nechtělo.

Nyní tedy pracuješ na pražské záchrance, jaká je to práce?

Práce lékaře na pražské záchrance je alespoň pro mě úžasná. Finanční ohodnocení je adekvátní, máme výborný management. Máme opravdu luxusní vybavení a vše, na co si vzpomeneme (léky, videolaryngoskopy, ale i bezpečná auta). Taky pracuji se skvělými lidmi, na které je spoleh.

Když se chci vzdělávat nebo vycestovat, záchranka mi to umožní. Za 6 let, co tam pracuji nikdy nebyl jediný problém. A když to řeknu poměrně natvrdo – nikdo mně nešikanuje ani zbytečně nebuzeruje. Papíry a podpisy jsou všude, ale zaměstnavatel se nám snaží všechno papírování maximálně ulehčit.

Jsi se svým rozhodnutím nyní spokojená?

Se svým rozhodnutím jsem spokojená maximálně. Záchranka je můj splněný celoživotní sen. Na ZZS jsou 12 hodinové směny, čili do práce jde člověk 14x do měsíce. Navíc když uvážíme, že něco z toho jsou noční, tak mám k dispozici přibližně 20 „volných“ dní.

Jak tyto „volné“ dny využíváš?

Obvykle k tomu, abych mohla do jiné práce (smích).

Se záchrankou se většinou medici potkají pouze okrajově. Jaká jsou hlavní specifika tohoto oboru?

A to mně právě hodně mrzí. Tedy, že urgentní medicína není stále vnímána jako plnohodnotný obor. Medici se učí kde co, ale o UM a záchrance vůbec nic. Myslím si, že každý medik by měl absolvovat alespoň 1 službu na záchrance. A nejen proto, aby poznal obor jako takový, ale aby viděl, co to obnáší a když bude onen student chirurgem na ambulanci nebo internistou, nebude se na nás dívat skrz prsty, protože pochopí, že situace na místě není zdaleka tak jednoduchá. Vstupujeme do bytů a soukromí pacientů, do squatů, intubujeme třeba v šíleném lijáků na silnici, resuscitujeme v zimě na ulici. Jsme pod tlakem rodin, veřejnosti. Často zasahujeme s asistencí policie. Nemáme za zády rtg, ct, laborku. Pacienti nám kolikrát neříkají celou pravdu – jinou verzi řeknou nám a jinou v nemocnici. A to vše je potřeba zažít.

A urgentní medicína není zdaleka jen přednemocniční péče, ale i práce na urgentním příjmu, o čemž tady vlastně vůbec nemluvíme, a to doporučuji spíš nějakého lékaře přímo z UP.

Naplnila se tvá očekávání, se kterými jsi do oboru nastupovala? Je něco, co bys ráda věděla jako studentka?

Moje očekávání byla naplněna dokonale – věděla jsem do čeho jdu. A jako studentka bych ráda věděla, že ZZS není jen krev a dopravní nehody s polytraumaty, ale hlavně interní onemocnění. Nicméně každý výjezd je jiný a mně moc baví, že do rutiny to má na míle daleko.

Zvažovala jsi i jiné obory? Do jaké míry tě ovlivnila výuka na fakultě?

Upřímně řečeno ne. Řekla jsem si ale, že když nedám ARO manuálně, tak zkusím internu nebo psychiatrii.

Co považuješ za svůj životní úspěch?

Za životní úspěch považuji to, že jsem ve svém životě spokojená. Jsem zdravá, mám milujícího manžela a vysněnou práci.

U čeho ráda odpočíváš?

Co to je odpočinek? (smích) Ne vážně, odpočívám aktivně. Ráda sportuji, ale taky mám ráda módu a nakupování. Pokud zbyde čas, tak si sem tam přečtu i jiný žánr než odbornou literaturu. No a když zrovna není koronakrize, moc ráda cestuji – miluji New York a Londýn.

Chtěla bys studentům ještě něco vzkázat nebo doporučit?

Užijte si studia, berte život s nadhledem a vyberte si obor, který vás bude naplňovat. K pacientovi přistupujte vždy jako k člověku a k medicíně jako takové mějte pokoru.

Díky za tvůj čas Katarína a přeji mnoho úspěchů v dalším životě.

Pm.