Rozhovor s Hanou Šlechtovou – O životě zdravotníka v Saúdské Arábii

Proč ses vůbec rozhodla odejít z Česka?

Já jsem v sobě takovou tu touhu po zahraničí a poznávání měla odjakživa. Vždycky jsem ráda cestovala. Pak jsem si díky zahraničním praxím ve škole (Německo, Anglie) uvědomila, že díky svému povolání, mohu být sestrou téměř kdekoliv ve světě. Ve výběru konkrétní destinace určitě hrály svou roli finance, konkrétní nemocnice, oddělení, benefity, které mi zaměstnavatel nabídne a celkově mě lákala představa, že se naučím pořádně komunikovat v angličtině, v arabštině a že budu součástí multikulturního týmu v nemocnici, která má mezinárodně uznávané akreditace.

Kdo Ti vnuknul nápad odejít právě do Království Saúdská Arábie?

Byla to jedna sestřička, která dříve v Saúdské Arábii pracovala. Přednášela nám tenkrát ve škole a pro mě to byl ten stěžejní moment, kdy jsem si sama sobě slíbila, že udělám své maximum, aby se mi to také podařilo. Následně jsem si sama začala zjišťovat konkrétní informace, narazila jsem na českou agenturu Go Global Care, která zprostředkovává pro naše zdravotníky ty nejlépe placené pozice ve světě, posléze jsem tuto agenturu kontaktovala a takhle začal můj předodletový proces…

Znala si tam někoho před odletem?

Osobně jsem se s nikým neznala. Vyměnila jsem si jen pár zpráv s jednou Češkou, která pracuje ve stejné nemocnici jako já. Agentura Go Global Care však pořádá zdarma přípravné kurzy. Účastnila jsem se třeba kurzů angličtiny nebo multikulturního workshopu, který je zaměřen na hlavní rozdíly ve zdravotnictví, specifika ošetřovatelské péče o muslimského pacienta, jak pracovat s kulturním šokem atd. Takže jsem měla alespoň základní informace. Nicméně ta realita je potom vždycky náročná, ať už se připravíme sebevíc. Obzvlášť, když jedeme za prací do země, která se vymyká všemu, co jsme doposud považovali za přirozené…

Jak dlouho trvala ta primární integrace? – jak dlouho sis zvykala na novou kulturu, pracovní prostředí… byl to šok? Co pro tebe bylo nejtěžší?

Myslím, že jsem zažívala typické fáze kulturního šoku, což je téma, kterému se věnuji v Multikulturních workshopech, které jsou určené pro zdravotníky, kteří se plánují vydat stejnou cestou jako já. A detailně o svých začátcích píšu ve své knize NEJSEM JENOM SESTRA, která je o mé práci a životě v Saúdské Arábii. 

Nicméně bych řekla, že dostat se do poslední fáze kulturního šoku (adaptace), mi trvalo rok. Nejtěžší pro mě bylo, je a bude, že tu jsem bez rodiny. Člověku chybí i takové ty neobyčejně obyčejné věci jako dát si pivo v oblíbené hospodě, jít na procházku do lesa, popovídat si s někým v češtině, ale i tohle je součástí toho, když se člověk rozhodně žít v zahraničí.

Co se ti líbí a naopak ne na jejich kultuře a celkově životu v SA?

Já si myslím, že je hodně důležité sem odjet s „čistým štítem“ a otevřenýma očima. To znamená nesoudit druhé na základě toho, co my považujeme za vhodné, protože jsme vyrůstali v úplně jiné kultuře a prostředí. Je důležité si připomínat to, že když něco někde dělají jinak, tak to automaticky neznamená, že je to špatně. O sobě si myslím, že jsem člověk, který se umí soustředit na pozitiva, což mě samotnou posléze činí šťastnou. 

Na SA mám ráda pohostinnost místních lidí, rodinné vztahy, dobrotu a laskavost. Nemůžu říct, že by se mi něco vyloženě nelíbilo, ale výzvou je třeba to, naučit se pracovat s jejich vnímáním času a s tím, že když vám zde někdo něco slíbí, tak máte cca 50 % šanci, že se to skutečně stane. Pokud bych se však nenaučila s místní kulturou a zvyky pracovat – odešla bych.

Jak se liší třeba pracovní morálka Čechů a Arabů?

Já se snažím ke všem členům našeho týmu přistupovat individuálně. Můj názor je takový, že naše národnost není 100 % definicí každého z nás. To znamená, že máme u nás v nemocnici i línější i aktivnější kolegy, ale národnost v tom podle mně nehraje roli. Ptáš se ale přímo na ty Araby – tak já můžu mluvit jen sama za sebe a z mých zkušeností, ale u nás na oddělení máme 5 saúdských sestřiček a všechny jsou pečlivé, aktivní a myslí to s pacienty dobře.

Zkus prosím stručně srovnat úroveň zdravotnictví ČR a v SA?

Tohle je stejné jako všude jinde. Každá nemocnice má jinak kvalitní péči o pacienty a i každé oddělení má jinak nastavené hodnoty. Já pracuji na renální transplantační jednotce a jsem ráda, že jsem součástí týmu, který funguje a stále hledá inovace ke zlepšení péče o pacienty. 

Naše nemocnice spadá pod JCI americkou akreditaci, na základě které máme napsané směrnice. Spadá sem například dvojí kontrola vybraných léků před podáním pacientovi (např. heparin, insulin, opiáty, atd.), téměř všechny IV léky nám připravují speciálně vyškolení pracovníci v lékárnách, akutní situace zde řeší akutní týmy, péči o pacienta na ventilátoru obstarává respirační terapeut a také se během své směny musím soustředit na specifika ošetřovatelské péče o muslimského pacienta, protože 100 % mých pacientů jsou muslimové. Saúdský zdravotnický systém je mnohem více časově náročný než český.

 Já jsem se ve své lékařské praxi opakovaně setkala s tím, že pacienti – Arabové – odmítli být mnou vyšetřeni, protože jsem žena. Jak je to tedy s tou péči o muslimské pacienty?

Co se lékařů – mužů týče, tak zde vyšetřují i ženy – pacientky. Jsou však určitá specifika – například já jako sestra musím upozornit pacientku, že muž – lékař vstupuje na její pokoj, aby měla možnost se zahalit, dále bych ji neměla nechat na pokoji samotnou za přítomnosti muže, který není její blízký příbuzný či manžel. Taky se klade větší důraz na intimitu těla a eliminuje se dotyk na pacientku na minimum – například rentgeny se fotí, když jsou ženy oblečené, fonendoskopem lékaři poslouchají také přes oblečení, když lékař musí zkontrolovat pooperační ránu, tak se pacientky dotýká sestra atd.

Jak je to s finančním ohodnocením?

Výplata se zde vypočítává na základě několika faktorů – národnost, léta praxe, vzdělání, konkrétní oddělení (někde mají příplatky, např. na JIP). Je však všeobecně známo, že sestry si vydělají v SA 2x až 3x více než v jejich rodné zemi. U nás na oddělení máme dobrovolné přesčasy, které jsou moc hezky zaplacené, dostala jsem od nemocnice finanční bonus za podepsání smlouvy, peníze do začátku, za každý odpracovaný rok dostanu tzv. 13. výplatu navíc, a pokud se rozhodnu z nemocnice odejít, tak mi dají moc hezké odstupné. Můžeš také poslat svůj životopis do agentury Go Global Care a oni ti ho zdarma vyhodnotí a následně pošlou nezávaznou pracovní nabídku i s finančním ohodnocením. 

Nějaké další bonusy?

Nemocnice nám plně hradí zdravotní pojištění (kromě zubaře), máme nárok na tzv. 30 sick days, kdy nemusíme přijít do práce, dále je součástí kontraktu letenka zdarma (i na konci kontraktu), plus příplatky na letenky během roku, na e-mail nám chodí různé slevy na výlety, restaurace, posilovny, obchody, máme nárok na půjčky bez úroku atd…

Co jazyk? Vystačí ti angličtina?

Je potřeba hlavně angličtina na komunikativní úrovni. Já jsem tenkrát nevěděla jestli je má angličtina dostačující, ale je super, že v Go Global Care probíhají jazykové kurzy z angličtiny. Z té si mě pak vyzkoušeli a následně mě doporučili k pracovním pohovorům, protože jim přišla má angličtina dostačující k tomu, abych to zvládla. Žádnou oficiální zkoušku zatím saúdské nemocnice nevyžadují. Musela jsem však absolvovat licenční zkoušku v angličtině z mých odborných znalostí, která mě v SA opravňuje vykonávat povolání všeobecné sestry. V rámci nemocnice se mluví v angličtině. 

Začátky jsou však těžké, protože se setkáváme s akcenty z celého světa, se zkratkami, které se zde používají, a dokonce některá arabská slova se stala automatickou součástí používané „angličtiny“. Arabštinu saúdské nemocnice nevyžadují. Realita je však taková, že cca 90 % mých pacientů mluví pouze arabsky. Za 4 roky v SA jsem však už schopná se domluvit i arabsky. Začátky však byly opravdu těžké.

Jací jsou lékaři v SA?

Když jsem byla v SA nová, tak si mě místní lékaři hned všimli, představili se, zeptali se na mé jméno, odkud jsem atd. V ČR, když jsem jako čerstvá absolventka nastoupila na oddělení, tak hodně dlouho komunikovali jen s mou školitelkou, místo toho, aby oslovili přímo mně. Když už po mně něco chtěli, tak mě oslovovali „sestři“. 

V SA mě od začátku lékaři oslovovali mým jménem. Já žádnou negativní zkušenost s lékaři v SA nemám, neměla jsem pocit, že by se ke mně někdo choval nevhodně. Tady se hodně řeší případné osobní konflikty, a pokud se k vám někdo chová nevhodně, tak toho člověka můžete nahlásit a proběhne vyšetřování. Asi i to je důvodem, že jsem nezažila, aby byl ke mně lékař nepříjemný nebo zvýšil hlas. Od začátku jsem si s lékaři v SA nastavila jasné hranice – to znamená, že spolu opravdu striktně řešíme jen práci a pacienty a naše vztahy jsou čistě profesionální. Neumím si představit, že bych tady s nimi zašla třeba ven mimo nemocnici jako to bylo V ČR, kdy jsme pořádali team buildingy, šli na pivo a podobně…

Co se v SA nesmí?

V celém království platí přísný zákaz alkoholu a samozřejmě drog. Nesmí se mluvit ve zlém o královské rodině či veřejně propagovat jiné náboženství než islám. Vepřové maso se nemůže. Páry se zde drží za ruce na veřejnosti, ale polibky by si měli nechat na doma. Jsou oficiálně zakázané homosexuální vztahy, což však neodráží přesvědčení všech lidí, kteří zde žijí. Nic dalšího mě teď nenapadá.

Co se naopak musí?

Neřekla bych, že musí, ale doporučuje se, aby se nosilo takové oblečení, které zahaluje ramena a kolena. Pokrývka hlavy není povinná. Já si vlasy v SA zahalila jen jednou a to, když jsem byla na výletě v Medině a procházela jsem se kolem Prorokovy mešity.

Splnila SA Tvá očekávání?

Já jsem asi žádné očekávání neměla. To spíš moje rodina a kamarádi, kteří mi tvrdili, že mě tady unesou a prodají za stáda velbloudů, že se stanu součástí harému šejka nebo, že nebudu moci opustit nemocniční areál. Jejich očekávání se naštěstí nesplnily. Naopak myslím, že jim to hodně otevřelo oči o světě, ve kterém žijeme, a že ne vše, co nám říkají média, je pravda.

Potkala si v práci nějaké krajany?

V Rijádu funguje česko-slovenská komunita, což je možná důvodem, proč stále více kandidátů letí právě tam. V Jeddah takovou komunitu nemáme. V nemocnice nás pár desítek je, ale bohužel nemohu říci, že bychom spolu drželi pohromadě jako to mají třeba kolegyně z Filipín nebo z Indie. 

Já jsem toho názoru, že stejná národnost pro mě není automatickou jistotou toho, že si s tím člověkem budu rozumět, že budeme mít společné priority a pohled na svět. Já mám krásné vztahy třeba se Saúdkama, má nejbližší kamarádka je z Malajsie. Krajany, se kterými si rozumím, bych zde asi napočítala na jedné ruce.

Co tvůj osobní život po příchodu do SA?

Já jsem tady 4 roky a za tu dobu jsem teď ve druhém vztahu. První byl s Palestincem, což byl můj první instruktor potápění. Nevyšlo nám to hlavně kvůli velkému věkovému rozdílu. Teď se vídám už přes rok se Saúdem, se kterým jsem se seznámila přes Tinder – tak uvidíme, co z toho bude.

Co nám můžeš říct o bydlení v SA? Pomohl ti ze začátku zaměstnavatel? 

Nemocnice nabízí pro své zaměstnance zdarma ubytování v tzv. Compoundu, což je velký ubytovací areál, který je oddělený zvlášť pro muže a ženy. Každý compound je jiný. Tam, kde jsem bydlela já, jsme měli k dispozici zdarma bazén, posilovnu, tenisové kurty, saunu a také jsme tam měli zastávku, ze které nás autobus vozil do práce a z práce zdarma. Má nemocnice také nabízí bydlet mimo tento compund. Našla jsem si tedy své vlastní bydlení a nemocnice mi tak dává příplatky na bydlení a transport, což pokryje cca 90% mých výdajů na bydlení.

Co gastronomie v SA? Nechybí ti ta evropská?

Saúdská Arábie je multikulturní země a najdete zde restaurace ze všech koutů světa ve všech cenových kategoriích. Neseženete však zde vepřové. Jídlu se zrovna věnuji na svém instagramovém profilu iamnotjusta_nurse, kde sdílím, co běžně jím během dne, jak to vypadá, když mě pozve na snídani saúdská kamarádka, nebo třeba to, jak vypadá nemocniční jídlo pro pacienty. Česká kuchyně mi však chybí a vždycky se těším domů na jídla od maminky a babiček. A na pivo. 🙂

Jak často lítáš domů?

Mám k dispozici 55 dnů dovolené ročně, takže se to snažím kombinovat s cestováním a s pobytem doma v Česku. Domů lítám minimálně jednou ročně na delší dovolenou – třeba na 4 týdny. Ten zbytek procestuji – např. jsem byla v Malajsii, Thajsku, Singapuru, Emirátech, na Srí Lance, v Keni, Tanzanii a na Zanzibaru. Teď v září budu celý měsíc v Česku, příští měsíc plánuji výlet do Bahrajnu a příští rok snad vyjde Indie a Ázerbájdžán. Snažím se cestovat i po SA – zatím jsem navštívila horská města Taif a Abha, vlakem jsem jela do Mediny a z okolních měst jsem viděla třeba KAEC nebo Yanboo.

Momentálně se připravuji na spolupráci, díky které budu spoluorganizovat poznávací zájezdy do SA, které budou spojené s potápěčským kurzem.

Řekni nám něco více o své knize..

Vlastně to celé začalo jako forma mé terapie, kdy jsem se potřebovala ze všech těch pozitivních a negativních pocitů vypsat. Následně jsem to všechno poskládala do knížky NEJSEM JENOM SESTRA, která je určena jak pro zdravotníky, tak nezdravotníky. Obsahuje i poznatky dalších českých sester, které odletěly za prací do SA a bonusový komentář od odbornice, která se léta podílí na podpoře povolání zdravotníků. Věřím, že knížka může do jisté míry fungovat jako propagace povolání sester a doufám, že její obsah boří předsudky typu, že sestra je podřízená lékaři a nebo, že tráví pracovní dobu vařením kafe, jak nás prezentují české seriály.

Co tě prozatím naučila práce v SA?

Určitě mi rozvinula mé kulturní povědomí díky tomu, že jsem součástí multikulturního týmu. Dostávám se k novým příležitostem díky adekvátnímu finančnímu ohodnocení, které si má profese zaslouží, napsala jsem knihu, poznala jsem inspirativní lidi, stala jsem se součástí Go Global care rodiny, naučila jsem se komunikovat v angličtině, základy arabštiny a hlavně jsem se naučila se postavit sama za sebe a upřednostnit své zájmy.

Chceš v SA zůstat?

Na tuhle otázku neznám odpověď. To ukáže až čas. 

Děkuji za rozhovor Hana Šlechtová, 

MUDr. Silvia Maryn