Středověk neskončil, středověk trvá

Situace je dnes reálně taková, že lékaři v nemocnicích svých 700 -1000 hodin ročně navíc stejně slouží a novela pouze řeší způsob vykazování přesčasů a (ne)obcházení zákona. A proč jsem v nadpise použil slova jako středověk či nevolnictví? Protože tyto výrazy velice přesně popisují začarovaný kruh, ve kterém se již dlouhá léta nachází tisíce (nejen) mladých lékařů. Vysvětlím.

Představte si, že je vám 27 let a právě jste po nekonečném studiu dostali absolventský diplom na libovolné lékařské fakultě. Vyberete si svůj vysněný obor, zapíšete se do specializačního vzdělávání a nejspíše nastoupíte někam do nemocnice, kde se svému oboru začnete učit. Zároveň víte, že cesta k atestaci potrvá nejméně 5 let (když nechám ležet stranou VPL) a to pouze za předpokladu, že stihnete v jasně stanovených dead-linech absolvovat všechny povinné a často (obsahem) absurdní stáže a kurzy.

Po sem to nemusí znít až tak špatně. Teď ale do své představy zahrňte to, že vstupujete do pro potřeby České republiky zbytečně velkého, a tím pádem chronicky poddimenzovaného systému, který na mnoha svých místech musí zajistit nepřetržitou lékařskou péči. Tím pádem celý přetížený kolektiv vašeho oddělení očekává, že budete týmový hráč – tedy budete sloužit. Váš základní tabulkový plat bude srovnatelný s řidičem kamionu nebo zaměstnaným truhlářem (oběma všechna čest) a pokud chcete lepší – budete sloužit. V mezidobí si možná ještě přečtete článek, že průměrný plat lékaře přesáhl 100 000 Kč, což vás otráví, protože evidentně zaprvé nejste průměrný, ale především v tom průměru není započítáno těch několik stovek hodin přesčasové práce a nikoho z komentátorů pod článkem nezajímá, že onen průměr 100 000 Kč rozhodně neodpovídá přepočtu na úvazek 1.0.

Časem vás to možná přestane bavit a řeknete si, že byste z rozjetého vlaku rádi vystoupili a přestali sloužit. Jenže ono to není tak snadné, protože nemáte atestaci, která je vaší pomyslnou výstupenkou na svobodu (krásné nové české slovo). A k atestaci vede právě výše uvedená trnitá cesta plná povinných stáží a kurzů, často mimo vaši domovskou nemocnici, na které vás však vedoucí pracovník nemusí uvolnit, protože třeba zrovna nemá dostatek personálu k zajištění provozu. Navíc se váš nadřízený může (někdy právem) obávat, že byste po atestaci mohli chtít odejít do soukromého sektoru a také jste mu před nedávnem řekli, že nechcete sloužit další přesčasy, což jeho motivaci neprotahovat vaše vzdělávání může výrazně snížit. Už chápete, kam mířím? A už vnímáte absurditu výroků některých poslanců – lékařů, kteří hovoří o “dobrovolnosti” dalších přesčasů?

Celý nemocniční systém a zajišťování nepřetržité péče tak ve velké míře stojí na levné práci a velkém objemu přesčasové práce (nejen) mladých lékařek a lékařů, která rozhodně není tak křišťálově dobrovolná, jak o ní politické špičky hovoří. Svoji výstupenku na svobodu si mladí lékaři musí v nevolnickém systému zasloužit a tvrdě oddřít…

Jako zajímavou vsuvku uvádím, že připravovaná novela zákona o poskytování zdravotních služeb původně zamýšlela povinnou účast některých ambulantních specialistů (především praktických lékařů) na zajištění nepřetržitých pohotovostí, čímž by se ulevilo přetíženým lékařům v systému nemocnic. Díky silnému lobby však tento záměr brzy z novely zmizel. Proč? A vy už jste někdy slyšeli o tom, že si kapři sami vypustili rybník?

MUDr. Martin Palička